3.1. POJEM PRÁVNÍ NORMY
- právní norma je pravidlo chování, které je vyjádrřeno zvláštní, stítem uznanou formou (má podobu některého z pramenů práva) a jehož zachování je státní mocí vynutitelné
3.2. STRUKTURA PRÁVNÍCH NOREM
- strukturou právní normy rozumíme vnitřní formu, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován
- při rozboru právní normy jde o rozdělení obsahu právní normy na prvky, jejich charakteristiku a objasnění jejich vzájemného vztahu
- můžeme rozlišovat právní normy s klasickou strukturou a právní normy další
- klasickou strukturu tvoří tyto prvky:
- HYPOTÉZA (primární hypotéza)
- stanoví podmínky, za nichž se má realizovat pravidlo chování obsažené v dispozici
- je kritériem, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje, či nevztahuje na konkrétní případ (situaci)
- DISPOZICE
- obsahuje pravidlo chování
- stanoví, komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze
- SANKČNÍ HYPOTÉZA
- stanoví podmínky uplatnění sankce
- touto podmínkou je vždy porušení povinnosti vyplývající z dispozice
- často však k porušení povinností musí přístoupit dalšší skutečnosti (např.: deliktní způsobilost toho, kdo povinnost porušil, jeho zavinění, apod.)
- SANKCE
- stanoví důsledky porušení právní povinnosti vyplývající z dispozice, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené sankční hypotézou
3.3. DRUHY PRÁVNÍCH NOREM
- právní normy můžeme dělit podle různých hledisek:
- Z hlediska struktury na normy s klasickou strukturou a normy jiné.
Z těchto "jiných" jde především o:
- normy blanketové
- odkazují v některé své části na jinou normu, nikoliv však jmenovitě určenou,a le určenou obecně
- např.: podrobnější úpravu provede nařízení vlády
- blanketová norma může odkazovat i na jiné normy než právní, např.: na obchodní zvyklosti
- normy odkazující
- v některé své části odkazují na jinou, jmenovitě určenou normu (zákon číslo, paragraf, odstavec, písmeno…)
- normy kolizní
- jsou normy mezinárodního práva soukromého a určují jaký právní řád se vztahuje na určitý případ (např.: zda vztah mezi českým a německým občanem bude upravován českým nebo německým právem)
- Podle míry vázanosti adresátů právní normy rozlišujeme právní normy na:
- KOGENTNÍ
- jsou taková ustanovení, jejichž použití na právní poměry, které upravují, nemůže být vyloučeno ani omezeno projevem odchylné vůle subjektů právního vztahu, ani jiných subjektů (nebo státních orgánů)
- kogentními normami bývají upravovány právní vztahy, jež mají z hlediska zájmů společnosti zvlášť důležitý význam
- normy práva ústavního, správního, trestního, finančního, procesního mají věsmes kogentní úpravu
- kogentní povaha právní normy bývá často patrna již z jejího znění, např.: prohlašuje-li ujednání odchylného obsahu za neplatné
- někdy je však třeba k závěru, jde-li o kogentní normu, či nikoliv, dospět složitou úvahou
- DISPOZITIVNÍ
- dispozitivní normy umožňují účastníkům právních vztahů, aby projevem souhlasné vůle určili obsah vzájemných oprávnění a povinnost, a pro případ, že tak neučiní, upravue oprávnění a povinnosti norma
- účastníci právního vztahu zásadně mohou rozhodnout o tom, jak upraví svá oprávnění a povinnosti , jsou ovšem přitom vázáni rámcem souvisejících norem kogentních
- neupraví-li subjekty obsah právního vztahu sami svými právními úkony, postupuje se podle výslovných ustanovení dispozitivní normy
- při rozhodování sporů musí soud (resp. jiný státní orgán) v případech upravených dispozitivními normami především přihlížet k vzájemným projevům vůle účastníků při vzniku právního vztahu a podle nich věc řešit
- dispozitivní normy mají význam zejména v právu občanském, obchodním, pracovním
- Z hlediska jazykového vyjádření dispozice se právní normy dělí na:
- opravňující
- formulují výslovně jen oprávnění
- zavazující
- formulují výslovně jen povinnost, ať už formou příkazů (tzv. normy přikazující) nebo formou zákazů (tzv. normy zakazující)
- přikazující
- zakazující
3.4. PLATNOST A PŮSOBNOST PRÁVNÍCH
NOREM
- PLATNOST:
- právní normy znamená, že jsou při její tvorbě splněny všechny náležitosti předepsané právním řádem, zejména že byla vydána tím orgánem, který je k vydání takového normativního aktu kompetentní, že má podobu některého z pramenů práva a že byla řádně vyhlášená
- zákon je tak platný, nicméně se ještě nemůže aplikovat, neboť není účiný
- PŮSOBNOST:
- právní normy se rozumí stanovení rozsahu, v jakém se norma použije na konkrétní případ, a to buď se zřetelem k době (působnost časová), místu (působnost protorová), subjektu právního vztahu (působnost osobní) nebo předmětu právní úpravy (působnost věcná)
3.4.1. ČASOVÁ PŮSOBNOST
PRÁVNÍ NORMY (ÚČINNOST)
- působnost právní normy v čase je přesně ohraničena určením, od kdy a do kdy mají být podle ní společenské vztahy upravovány
- mezi platností a účinnostíběží tzv. legisvakanční lhůta
- den, ve kterém normativní akt nabývá časové působnosti (účinnosti), bývá zpravidla výslovně určen
- v případech, kdy není den počátku působnosti výslovně stanoven, nabývají normy vyhlašované ve Sbírce zákonů účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení
- právní norma ztrácí platnost a působnost zrušením, a to buď tím, že nabude platnosti nový normativní akt, kterým je k určitému dnu zrušena platnost a působnost dosud platné právní normy, nebo vyjímečně, je-li od počátku platnosti stanovena omezená doba platnosti (např.: 2 roky), uplynutím této doby
- DEROGAČNÍ KLAUZULE = výslovné ustanovení o zániku platnosti normy v novém normativním aktu
- dělení:
- GENERÁLNÍ DEROGAČNÍ USTANOVENÍ
- pouze všeobecně vyslovuje, že se ruší všechny právní normy, jež odporují ustanovením nového normativního aktu, nabývajícího platnosti
- DEROGAČNÍ USTANOVENÍ OBSAHUJÍCÍ TAXATIVNÍ VÝPOČET VŠECH ZRUŠENÝCH NORMATIVNÍCH AKTŮ
- takové derogační ustanovení nebudí v praxi pochyb
- normy nepůsobí zpětně - podle právní normy se tedy zpravidla řídí jen právní vztahy, které vznikly po dni, kdy norma nabyla působnosti
- pouze výjimečně je v normativním aktu výslovně stanoveno, že právní norma má v jistém rozsahu působnost zpětnou. Tu je třeba rozlišovat:
- zpětnou působnost právní normy (retroaktivitu); v tomto případě upravuje právní norma i právní vztahy vzniklé před dnem, kdy norma nabyla účinnosti
- případy, kdy se vznik právního vztahu posuzuje podle normy účinné v době vzniku právního vztahu, avšak obsah právního vztahu, práva a povinnosti subjektů se posuzují podle normy nové (nepravá zpětná účinnost)
- zpětná působnost práva jen výjimečně v trestném právu - pokud je pro pachatele příznivější pozdější zákon
3.4.2. PROSTOROVÁ
PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY
- prostorovou působností právní normy se rozumí stanovení rozsahu, v jakém se norma použije se zřetelem k místu
- normativní akty se zásadně dělí na ty, jejichž působnost se vztahuje na celém území státu a na ty, jejichž působnost je omezena na určitou část tohoto území
- působnost právní normy může být ovšem v právním předpisu výslovn vymezena i na omezenější část území (např. pouze na ohraničené území)
- z hlediska působnosti mimo územ státu lze právní normy dělit na:
- právní normy, jejichž působnost se vztahuje výhradně na subjekty na území státu
- právní normy, jejichž působnost se vztahuje i na vymezený okruh subjektů za hranicemi státu
3.4.3. OSOBNÍ A VĚCNÁ
PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY
- OSOBNÍ PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY: - je úzce spjata s otázkou působnosti prostorové
- nejčastěji se norma vztahuje na všechny osoby (resp. subjekty) nalezající se na území ČR, to ejst jak na české občany, tak na osoby bez státní příslušnosti a občany jiných států
- VĚCNÁ PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY: - znamená vymezení okruhu společenských vztahů, na které se právní norma vztahuje, které upravuje
- např.: právní vztahy v oblasti školství, obchodu, zaměstnanosti
Žádné komentáře:
Okomentovat