čtvrtek 27. února 2014

4. Systém práva

SYSTÉM PRÁVA


  • výpis z knihy "Základy práva pro neprávníky" (2.rozšířené vydání) - Michal Spirit a kolektiv
  •                                                                                                      

    SYSTÉM PRÁVA

    • soubor právních norem tvoří právní řád státu
    • nejznámější dělení práva:
      • právo mezinárodní (veřejné), evropské a vnitrostátní
      • právo soukromé a veřejné
      • právo hmotné a procesní

    4.1. PRÁVO MEZINÁRODNÍ, EVROPSKÉ A VNITROSTÁTNÍ

    4.1.1. MEZINÁRODNÍ PRÁVO

    • mezinárodní právo (veřejné) upravuje vztahy mezi subjekty mezinárodního práva, především vztahy mezi státy či mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezinárodními organizacemi navzájem
    • pozn.: nezaměňovat s mezinárodním právem soukromým, které je jedním z právních odvětví vnitrostátního práva
    • mezi státy jako subjekty mezinárodního práva veřejného existuje svrchovaná rovnost, z čehož např.: plyne, že mezinárodní organizace nemůže zavazovat členské státy, které ji tvoří, proti jejich vůli
    • normy mezinárodního práva zavazují státy a další subjekty mezinárodního práva
    • k tomu, aby zavazovaly též vnitrostátně, je obvykle zapotřebí jejich recipování (tzv. "recepce", převedení)do vnitrostátního práva
    • jednou z forem recepce je např.: transformace, která spočívá v doslovném převedení textu mezinárodní smlouvy nebo jiných norem mezinárodního práva do některého z pramenů vnitrostátního práva (typicky zákona)

    4.1.2. EVROPSKÉ PRÁVO

    • pojem "Evropské právo" se v současné době používá k označení práva Evropské unie
    • Evropské právo se vnitřně člení na komunitární a unijní
    • rozdíly mezi oběma částmi jsou značné a souvisí se skutečností, že Evropská unie je založena na třech pilířích

    • KOMUNITÁRNÍ PRÁVO
      • první pilíř je spjat s komunitárním právem, a je reprezentován Evropským společenstvím
      • v souvislosti s prvním pilířem se někdy hovoří o "nadstátní integraci" členských států
      • komunitární právo představuje samostatný právní řád
      • komunitární právo má přednost před právními řády členských států
      • komunitární právo zavazuje nejen členské státy, ale také vnitrostátní subjekty, tj. právnické a fyzické osoby

    • UNIJNÍ PRÁVO
      • druhý a třetí pilíř je spjat s unijním právem
      • druhý pilíř zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
      • třetí pilíř zahrnuje justiční a policejní spolupráci ve věcech trestních

    4.1.3. VNITROSTÁTNÍ PRÁVO

    • vnitrostátní právo upravuje zejména vztahy mezi právnickými osobami, fyzickými osobami a dalšími subjekty, na které se vztahuje svrchovaná státní moc
    • na vzájemné vazby mezi právem mezinárodním a vnitrostátním není pohlíženo jednoznačně a existuje několik teorií, které se věnují povaze práva mezinárodního, vnitrostátního a přednosti některého z nich


    4.2. PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ 

    • z hlediska vztahů, které jsou předmětem (výsledkem) právní regulace, je dále v kontinentálně evropském typu právní kultury nejvýznamnější členění práva na veřejné a soukromé

    4.2.1. PRÁVO VEŘEJNÉ

    • veřejné právo tvoří právní normy, které upravují vztahy mezi státem jako nositelem právní moci a občany, resp. právnickými osobami působícími v rámci tzv. občanské společnosti
    • tyto vztahy jsou charakteristické vztahem nadřízenosti státu jako reprezentanta společných, tj. veřejných zájmů vůči občanům a jiným právním subjektům
    • do oblasti veřejného práva řadíme zejména tyto skupiny právních norem:

    • SPRÁVNÍ PRÁVO
      • tvoří souhrn právních norem, které upravují společenské vztahy vznikající při výkonu veřejné správy

    • FINANČNÍ PRÁVO
      • ja také typickým představitelem práva veřejného
      • lze je charakterizovat jako souhrn právních norem, které upravují finančněprávní vztahy (tj. vztahy získávání, shromažďování a upotřebení finančních prostředků, pokud se těchto procesů účastní nějakým způsobem stát, resp. státní orgány)
      • patří sem vztahy daňové, rozpočtové, burzovní, bankovní, vztahy na trhu cenných papírů apod.

    • TRESTNÍ PRÁVO
      • je odvětvím veřejného práva, stanoví, které činy jsou soudně trestné (trestné činy a jakých opatření je třeba použít vůči jejich pachatelům (tresty)
      • dělí se na hmotné a procesní
      • základním pramenem hmotného trestního práva je trestní zákon
      • pramenem trestního práva procesního je trestní řád

    • ÚSTAVNÍ PRÁVO
      • soubor právních norem upravující základy veřejné moci, samosprávy, uznání a vymezení základních práv a svobod lidí a základy politické moci

    4.2.2. PRÁVO SOUKROMÉ

    • soukromé právo upravuje vztahy subjektů občanské společnosti na principu jejich vzájemné rovnosti a nezávislosti
    • ke vzniku těchto vztahů dochází zásadně akty svobodně projevené vůle účastníků (subjektů), je pro ně typický smluvní princip a možnost účastníků (subjektů), je pro ně typický smluvní princip a možnost účastníků měnit souhlasnými projevy vůle obsah právního vztahu
    • do oblasti soukromého práva se řadí zejména:

    • OBČANSKÉ PRÁVO
      • tvoří souhrn právních norem, jež upravují majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a státem, vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti
      • základním pramenem práva je zde občanský zákoník

    • OBCHODNÍ PRÁVO
      • je u nás chápáno jako součást systému soukromého práva, které obsahuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli
      • základním pramenem práva je obchodní zákoník

    • RODINNÉ PRÁVO
      • je soubor právních norem, který upravuje osobní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi i vztahy mezi ostatními příbuznými a vztahy tzv. náhradní výchovy
      • základní normou je zákon o rodině

    4.2.3. PRÁVO SE SMÍŠENOU POVAHOU

    • patří sem především pracovní právo, které obsahuje, jak normy veřejnoprávního charakteru, tak soukromoprávního charakteru
    • pracovní právo lze definovat jako soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při zaměstnávání občanů za úplatu
    • základním pramenem práva je zákoník práce


    4.3. PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ

    • z hlediska funkcí (účelu) právních úprav v jejich vzájemných relacích rozlišujeme právo hmotné a právo procesní

    • PRÁVO HMOTNÉ
      • představuje souhrn právních norem, které upravují subjektivní práva a povinnosti právnických a fyzických osob, pravomoc a působnost státních orgánů, apod.
      • typickým hmotněprávním předpisem je např.: občanský zákoník

    • PRÁVO PROCESNÍ
      • představuje souhrn právních norem, které upravují procesní postupy
      • právo procesní reguluje především vztahy, které vznikají při řízení před příslušnými státními orgány a které směřují k uplatňování a ochraně práv stanovených právem hmotným
      • zakotvuje např.: procesní práva a povinnosti účastníků řízení, principy řízení, náležitosti návrhu na zahájení řízení, druhy rozhodnutí, apod.
      • typickým předpisem práva procesního je např.: občanský soudní řád
      • jiným druhem procesních norem jsou normy, které upravují postup při tvorbě zákona (např.: zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny)





      






    Management - přednáška 1

    PŘEDNÁŠKA 1

    Subject
    Management - přednáška 1
    Date and Location
    24. února 2014, 12:45 - 14:15
    Master
    E. Antušák
    Message
     MANAGEMENT, Veber 
        - str. 19 -32









                                                                                                          

    MANAGEMENT

    ·         3 významy:
    ·         profesní pohled na věc - aktivita, činnost
    ·         skupina řídících pracovníků - vedení firmy
    ·         vědní disciplína

      = souhrn všech činností, které je třeba udělat, aby byl zabezpečen chod organizace

    ·         úkolem managementu je umožnit lidem kolektivní výkonnost
    ·         odpovídá na výsledky

    DEFINICE MANAGEMENTU

    1.  definice: soubor názorů, zkušeností, doporučení, přístupů a metod, kterých vedoucí (manažeři) užívají
    k zvládnutí specifických činností, jež jsou nezbytné k dosažení cílů organizace

    2.  definice: management je umění dosáhnout toho, aby lidé udělali to, co je třeba

    3.  definice: disciplína, která představuje soubor poznatků, které by si manažer měl osvojit a jež slouží
    jako východisko pro jeho práci, neposkytuje návod ale zásady

    SEKVENČNÍ X PARALELNÍ FUNKCE

    SEKVENČNÍ
    PARALELNÍ
    plánování
    analyzování řešených problémů
    organizování
    rozhodování
    řízení lidského kapitálu
    realizace, implementace
    vedení lidí

    kontrola


    PODSTATA MANAGEMENTU

    1.  subjektem managementu jsou lidé
    2.  management je součást národní kultury
    3.  management vyžaduje angažovanost pro společné cíle a sdílené hodnoty - podřízení musejí sdílet vizi
    4.  management musí organizaci, a každému z jeho členů, umožňovat růst a rozvoj v souladu s měnícími se potřebami a příležitostmi
    5.  management musí být vybudován na základech komunikace a individuální odpovědnosti
    6.  management - a to nejen v podnikových organizacích - musí být odpovědný za výkonnost organizace!
    7.  výsledkem managementu je konečná produkce, užitek, spokojený zákazník

    ·         úloha: domestifikace budoucnosti (určování)

    20.STOLETÍ ZMĚNILO SMYSL A POSLÁNÍ MANAGEMENTU

    ·         původní podstata managementu - naučit lidi dělat -> klasický management
    ·         současnost: řízení inteligentní společnosti, informací
    ·         nové tlaky působící na manažery
    ·         hybné síly 21.století: globalizace, nové technologie, krizový syndrom
    ·         změnilo se vnější okolí organizací:
    ·         KO - OK faktory ovlivňující prosperitu firmy
    ·         KO - faktory = vnější faktory (legislativa, krize)
    ·         OK - faktory = vnitřní faktory (styl práce, firemní identita, kompetentnost managementu)

    CO S TÍM UDĚLAT?

    1.  změnit profil manažerů
    2.  změnit cíl řízení
    3.  docílit, aby manažeři ovládali moderní přístupy vedení lidí:
    ·         změnit kompetenční vrstvy manažera
    ·         změnit pohled na způsob přípravy budoucích manažerů
    ·         zvednout hranici tzv. manažerského vakua
    ·         kompetenční vrstvy:
    1.  zkušenosti
    2.  odborná způsobilost
    3.  osobnostní způsobilost
    4.  krizová gramotnost

    ·         docílit, aby se do praxe manažerů aplikovaly zásady analýzy (4E):
    ·         Effectiveness (účelnost) = dělání správných věcí
    ·         Efficiency (účinnost) = provádění věcí správným způsobem
    ·         Economy (hospodárnost) = dělat věci s minimálními náklady
    ·         Equity (odpovědnost)

    ÚROVNĚ MANAGEMENTU

    ·         vrcholový (TOP management) - nejvíce znalostí koncepce
    ·         střední (middle management)
    ·         první linie (lower management) - nejvíce technických znalostí


    PROSTŘEDÍ MANAGEMENTU

    ·         MĚKKÉ PRVKY ŘÍZENÍ - lidký potenciál, nehmotné akty, chování lidí, …
    ·         TVRDÉ PRVKY ŘÍZENÍ - výrobky, budovy, stroje, (struktura, systémy, strategie)

    MANAŽERSKÁ ODPOVĚDNOST

    ·         základní povinností řádového pracovníka je pracovat a základní povinností vedoucího je zařídit, aby práce byla udělána

    ·         vedoucí pracuje prostřednictvím svých podřízených 

    Právo - přednáška 1

    PŘEDNÁŠKA 1


    Subject
    Právo - přednáška
    Date and Location
    26. února 2014 16:15 - 19:30, 
    Master
    M. Spirit
    Message
    1.        Stát - pojem, znaky, funkce a formy. Instituce státu.

                                                                        

    ÚVODNÍ INFORMACE:


    • 1. - 4. přednáška - M. Spirit
    • 7. týden - TEST - na základy práva - výběr termínu v ISISu 
    • 5. - 12. přednáška - K. Žák 
    • 13. týden - TEST - obchodní právo - výběr termínu v ISISu
    • 1 test lze opakovat (nutnost alespoň 50% z každého testu)
    • učebnice: 
      • Základy práva pro neprávníky (3. vydání)
      • Ústava a Listina lidských práv a svobod

                                                                        

    PRÁVO = soubor pravidel chování stanovených a vynutitelných státem

    STÁT = ten, kdo stanoví a vynucuje si pravidla
      = určitá organizace společnosti na určitým stupni vývoje
    • znaky státu:
      • existence státní moci
      • územní organizace obyvatelstva - obyvatelstvo uvnitř hranic (až 10 km nad hranicemi ČR a až do středu Země)
      • suverenita a výlučnost
        • suverenita = nezávislost státní moci na jakékoliv moci
          • (i když dnes už to tak neplatí)
        • výlučnost = ve státě by měla být jen 1 moc
          • státní moc musí být výlučná
      • existence práva
      • existence daní a poplatků

    FUNKCE STÁTU:

    • VNITŘNÍ
      • funkce ekonomická - nejdůležitější
        • platí se z ní sociální funkce
      • funkce sociální
      • funkce donucovací - vynutitelnost práva
        • zajímavost: EU nebere trest smrti
    • VNĚJŠÍ - mezinárodní politika, obchod, obrana státu,…

    FORMY STÁTU:

    • jsou dány 3 předpoklady:
      • forma vlády
      • učlenění státu
      • státní režim

    • FORMA VLÁDY
      • demokratická (vláda lidu)
        • lid se musí podílet na chodu státu
      • nedemokratická - vláda jež se snaží vypadat jako demokratická

    • UČLENĚNÍ STÁTU = kolik vrstev nejvyšších státních orgánů existuje
      • unitární = má po 1 orgánu (vlády, …) - ČR
      • složené = celostátní a regionální orgány

    • FEDERACE = složené státy
      • 1 stát, který je uvnitř členěn a vznikl ústavou
      • uvnitř preference regionálních orgánů
      • navenek preference celostátních orgánů
      • př.: USA - prezidentská republika
    (= prezident je automaticky předsedou vlády)

    • KONFEDERACE = množina suveréních států, které si v určitých situacích pomoci mezinárodní smlouvy dohodly společné státní orgány (př.: dříve Švýcarsko, EU)

    • PERSONÁLNÍ UNIE - Anglie, Kanada, NZ, Austrálie

    • STÁTNÍ REŽIM
      • demokratický - musí platit zákonnost a "svobodný člověk"
      • nedemokratický
                                                                                    

    PRÁVO

    • ve smyslu subjektivním = lidská práva
    • ve smyslu objektivním = právní normy

    • právo soukromé = vztahy mezi občany jako rovnými, nebo mezi občany a institucemi
    • právo veřejné = mezi státem a občany

    • právo mezinárodní
    • právo evropské
    • právo vnitrostátní

    • právo hmotné = právní normy stanovující práva a povinnosti
    • právo procesní = postup dovolání práva při porušení práva (trestní řád, právní řád)


    PRAMENY PRÁVA

    = formy, ve kterých se právo vyskytuje
    1. právní obyčeje
    2. precedenty
    3. normativní smlouvy
    1. normativní právní akty (primární a sekundární)


    • pozn.: Anglie nemá ústavu